Pozoruhodný příběh Jamese Lee, který od roku 1895 strávil 18 let sledováním všech potěšení a nebezpečí, které Dálný východ mohl nabídnout. Svět soumraku přístavů, čtvrtí červených luceren a drogových brlohů od Adenu po Kjóto. Na první pohled by se chtělo říci, že na celém autobiografickém příběhu z přelomu předminulého a minulého století jsou nejzajímavější omamné látky. Autor James S. Lee se jejich užívání věnoval systematicky a s vědeckým zájmem. Po první nezapomenutelné zkušenosti, kdy mu indický lékař píchne proti malárii dávku morfia, se dostaví bažení po čím dál silnějších zážitcích a brzy také první vystřízlivění – droga nejenže postupně jako by ztrácela na účinnosti, ale navíc způsobí svému uživateli úpornou zácpu. Indický lékař však zná řešení – proti potížím způsobeným morfiem předepíše kokain. Po přečtení knihy ale v čtenářově mysli pravděpodobně neutkví ani tak návod na postupnou odvykací drogovou kůru, ale spíše pestrý život viktoriánského dobrodruha, nadšeného konstruktéra a milovníka všeho mimořádného a podivuhodného, co život přináší, včetně různých druhů opojení. Ovšem přesvědčte se sami. Ostatně i James S. Lee jakoby se ve svém životě důsledně řídil heslem „kdo nevěří, ať tam běží“. Právě tato zvídavost jej přivedla mimo jiné k toxikologickým objevům, nad nimiž, jsou-li skutečné, se dodnes tají dech.